Obsah
Historické památky
Židněves sice nemá kostel, najdeme zde však několik zajímavých církevních památek. Na návsi stojí novogotická kaple sv. Anny, která svojí architekturou tvoří dominantu středu obce. Na věž byly umístěny hned dva zvony. Menší byl odlit v roce 1780 a byli na něm vyobrazeni sv. Petr a Pavel. Větší zvon byl zajímavou památkou na pruskorakouskou válku roku 1866, kdy bylo v obci a okolí ubytováno vojsko spřáteleného Saska. Zvon nesl nápis „Na památku od války za ubytování vojska saského od 26. června 1866. Věnováno na tento zvon slitý u Eduarda Paula v Č. Lípě“. Nápis byl doplněn o podoby sv. Vojtěcha, Petra a Pavla a Jana Nepomuckého. Oba zvony byly zrekvírovány v roce 1918. V roce 1921 musely být provedeny nutné opravy a obec pořídila nový zvon za 3160,- Kč. Svědectví z posledního desetiletí 20. století bylo do báně kaple vloženo 1. listopadu 1991 rukou klempířského mistra Jiřího Jelínka. Tvůrcem pamětního zápisu byl Jaroslav Najman.
Na katastru Židněvsi stojí také Boží muka se sochou sv. Vojtěcha z poloviny 18. století. Světec drží svoje atributy, berlu a knihu, pravá ruka směřuje k nebi. Na přední straně podstavce vidíme reliéf sv. Floriána, patrona hasičů. Na pravé straně před vjezdem do obce od Mladé Boleslavi je umístěna barokní plastika se sochou sv. Jana Nepomuckého. Originál pochází patrně z druhé poloviny 18. století a autor není znám. Stav původní plastiky byl natolik špatný, že byl nahrazen replikou z umělého pískovce od akad. sochaře Petra Dufka z Uherců
Rodák Antonín Vodka – starosta Mladé Boleslavi
Do dějin Mladoboleslavska se výrazně zapsal židněveský rodák Antonín Vodka. V roce 1864 byl zvolen starostou Mladé Boleslavi, v tomto úřadu setrval celkem šest let. Během tohoto období byla založena řemeslnická škola, nových budov se dočkala spořitelna, gymnázium a některé úřady, byla vybudována plynárna a veřejné osvětlení. Osud tomu chtěl, že během Vodkova působení v čele města vypukla v roce 1866 válka mezi Rakouskem a Pruskem. Díky jeho osobní odvaze a diplomatické obratnosti byly na minimum sníženy válečné útrapy města. Především zamezil drancování, které postihlo mnohá jiná města. Antonín Vodka patří k nejvýznamnějším osobnostem našeho kraje. Zemřel v roce 1904.
Větrný mlýn na Horce
Mezi Židněvsí a Husí Lhotou, na mírném návrší zvaném Horka, stával na konci 19. století větrný mlýn. Byl přivezen z Bačálek u Domousnice, z iniciativy březenského hodináře Jůny a místního kněze Ješiny a postaven v roce 1874 na pozemku Josefa Pazderníka. Dřevěný mlýn, lidově zvaný větrák, byl zbudován tak, aby jej bylo možno otáčet proti větru. V přízemí měl obytnou místnost mlynář Lukeš. Práce měl mlynář hodně, zvlášť v sušších obdobích, kdy nejbližší vodní mlýny v Matrovicích a Bechově nemlely. Provoz mlýna však dlouho netrval, pamětníci vzpomínají, že mleči museli často dlouho čekat až „zafoukalo“ a mlýn se začal točit. V roce 1892 se již předtím neudržovaný mlýn za úplného bezvětří sesunul.
